Beru to jako restart nejen sportovního života, říká Jakub Juroško

Více než zajímavý přesun se uskutečnil v mužské 2. lize mezi plzeňskými Liticemi a třemošenským Tatranem. Po téměř patnácti letech se v soutěžních utkáních nepředstaví Jakub Juroško v dresu s ohnivým “L” na hrudi, ale navlékne dres oranžové barvy. Jak k tomuto nečekanému přesunu došlo?

Věřím, že z Třemošné si ostatní týmy vozit body nebudou

Drtivou většinu své kariéry jsi odehrál za plzeňské Litice, jak se upeklo tvé působení v Třemošné pro novou sezonu?

Na tuto otázku odpovím velmi otevřeně. Osobně jsem počítal s tím, že svoji více než dvacetiletou hokejbalovou kariéru zakončím právě v Liticích. Na jaře jsem však bohužel zjistil, že mě moje manželka již delší dobu podvádí s nejmenovaným hokejbalistou z Horní Břízy a od té doby jsem se v kabině začal cítit, řekněme, nekomfortně. Sezonu jsem, asi i trochu z povinnosti dohrál, ale po ní už jsem zvažoval jediné dvě varianty - ukončit kariéru anebo zkusit “restart” mimo Litice, mimo tento “zákulisní” okruh. Cítím se výborně fyzicky, hokejbal mě stále baví a nejen to rozhodlo pro variantu pokračovat. Některé týmy pro mě absolutně nepřipadaly v úvahu a po turnaji Masters v Přelouči, mi Tatran “vložil” do hlavy Větrák (Jaroslav Větrovec – pozn. red.), se kterým se kolem hokejbalu “motám” dlouho, ale nikdy jsme spolu ligu nehráli. Navíc jsem si tam zahrál i se Škarym (Petr Škarecký – pozn. red.), kterému jsem, stejně jako dalším, fandil jako malý žáček v roce 1997 ve Štruncových sadech ve finále extraligy proti Ústí nad Labem. Kluci udělali titul a po utkání nám darovali své lopaty a shafty. (smích) My byli v “jiné dimenzi” a tyto vzpomínky, které naskočily, hrály v mém rozhodnutí svoji roli. Třemošná patří mezi stálice západních Čech a co jsem si všiml, tak její hráči se de facto toho mnou zmiňovaného zákulisí neúčastní. Alespoň doufám. (smích) S Márou (Marek Toman – pozn. red.) jsme se pak v podstatě hned domluvili na, jak já tomu říkám, ročním hostování s následnou opcí.

Na Litice narazíte hned v přípravném turnaji před sezonou. Budeš zápasy s Liticemi prožívat nějak speciálně?

Naváži s otevřeností z předchozí odpovědi. Samozřejmě to pro mě bude velmi specifické a nejspíš i emotivní, jelikož těch, ani už nevím kolik sezon, v dresu s ohnivým “L” na hrudi nejde zapomenout. Klubu jsem, ať už z pozice hráče anebo později i souběžně s funkcí předsedy, obětoval hodně, a troufnu si říct, že nebýt mě, už by na hokejbalové mapě neexistoval. Každopádně, je to sport, takže žádná zášť či přehnaná motivace u mě nehrozí. Přeci jen patřím již skoro mezi čtyřicátníky a sportovní stránka by měla být u mě již jen ta jediná, obzvlášť ve vzájemných soubojích. (smích) Naopak, těším se, s kluky se dokonale znám a jsem v očekávání co si na mě na hřišti dovolí. (smích) A také je fajn si odbýt premiéru na turnaji, kde se věřím budeme hlavně bavit, než v soutěžním utkání kde půjde o body. Tohle mi Tatran naplánoval výborně. (smích)

Kluky z kádru už znáš, nebo tě větší seznamování teprve čeká?

Většinu kluků znám “jen” ze vzájemných soubojů v rámci 1. nebo 2. ligy, ale upřímně v tomto směru osobně žádnou “komplikaci” nevidím. S Márou se vídám na “bafuňářské” úrovni”, zahrál jsem si např. s Holasem (Martin Holý – pozn. red.) nebo oběma Komáry (Lukáš a Radek Komanec – pozn. red.) či Vetym (Jan Vetýška – pozn. red.), ale těším se i na klubové legendy, pokud se ještě v soutěžním utkání objeví. (smích) Sedy (Zdeněk Kubeš – pozn. red.), již zmiňovaný Škary, “zlobivý” Červ (Martin Rubner – pozn. red.), Balda (Martin Balîček – pozn. red.).. Tatran na titul!

Jak se ti hrálo v Třemošné na hřišti mezi stromy a "neplastovém" povrchu jako soupeři?

Tohle je velké téma. (smích) Jako soupeři jsme tenhle hokejbalový stánek vždy proklínali a myslím, že ho i nadále proklínat budou. (smích) Hrálo se mi zde vždy, když to řeknu slušně, špatně. Tatran si vždy vyslechl jak to skáče, drhne, klouže na čárách nebo se drží kaluže vody (smích) Každý jsme před sezonou sháněli speciální hole na tento výlet a ono to stejně nepomohlo. (smích) A to ani nemluvím o vystřelených míčkách při rozcvičce, které jsme hledali v lese - jako každého to strašně bavilo. (smích) Ale teď to již vidím z druhé strany - neskutečná výhoda pro Tatran a já se již těším, že toho budu součástí. Ta nechuť až k nám soupeři dorazí byla a bude zjevná a my toho musíme stoprocentně doma využít! Věřím, že z Třemošné si ostatní týmy vozit body nebudou.

V sezoně 2018-19 slavily plzeňské Litice zisk mistrovského titulů v regionální 2. lize. Dočká se litický předseda opět triumfu tentokrát v jiném dresu? Autor: Jiří Vlček.

Přál bych si opět, a možná naposledy, zvednout nad hlavu trofej pro vítěze soutěže

Jak jsi Tatran v uplynulých letech vnímal?

Jak už jsem zmínil v předchozích odpovědích. Třemošná patří mezi západočeské stálice a stále mám v paměti boje v rámci 1. ligy, kde jsme byli společně s Liticemi jedinými ze západních Čech. Obrovská rivalita, souboj o krále Západu. Je ale na druhou stranu fakt, že oběma týmům došly síly a postupně se z nejvyšších mužských soutěží vytratily. Tatran však obdivuji i v práci s mládeží, která mě těší z pohledu zástupce regionálního svazu hokejbalu a těším se na to, že budu moci třeba některým mladým nadějím předat rady, které si snad vezmou k srdci. (smích)

Na co se do Třemošné nejvíc těšíš?

Tak v této odpovědi začnu z “jiného soudku”. (smích) Těším se na to, že budu moci mít oranžový dres s opět oblíbeným číslem, ale to mi trochu komplikuje Hector (Viktor Vodrážka – pozn. red.). (smích) Ale věřím, že s Márou najdeme v tomto bodě shodu. Ne, teď vážně. Těším se na změnu. Změnu prostředí, klima, hřiště, nálady. Beru to opravdu jako restart nejen sportovního života a těším se, že za mnou konečně nepůjdou povinnosti související s utkáním či sezonou. V týmu jsou šikovní mladí hráči, jako např. dvojka Svobodů (Jaroslav a Ladislav – pozn. red.) v kombinaci se zkušenými matadory, mezi které se už řadím i já. (smích) Beru nadcházející sezonu svým způsobem jako výzvu a rozhodně si jí chci užit naplno.

S jakými cíli jdeš do nové sezony?

Cíle? Hlavně přežít. (smích) Jak jsem zmínil výše, fyzicky se cítím skvěle, ale tělo je za ta léta “zhuntované” a jak všichni víme, věk nenastavíme. Kotníky, kolena nebo záda, asi všichni hokejbalisté na toto téma můžeme vyprávět. Ale já věřím, že díky tomu, že se udržuji stále v kondici, s tímto nebude problém. A pak půjde jen o herní stránku. Poslední sezony se mi v tomto směru povedly, patřil jsem mezi lídry v kanadském bodování a mým přáním je aby se toto přeneslo i do Tatranu. Není mým cílem hrát prvního centra, ale z jakékoliv pozice svým příspěvkem pomoci Třemošné k týmovému úspěchu. A tím úspěchem nemyslím nic jiného než zisk titulu! Přál bych si opět, a možná naposledy, zvednout nad hlavu trofej pro vítěze soutěže. Jsem si jist, že na to s Tatranem máme a udělám pro to absolutní maximum!

Zdroj rozhovoru: Facebook TJ Tatran Třemošná | foto: Jiří Vlček.